Před 70 lety došlo k významnému milníku světového mírového hnutí. Ve dnech 20. – 26. dubna 1949 se uskutečnil 1. světový kongres obránců míru. Zúčastnilo se ho více než 2000 delegátů ze 72 zemí světa. Kongres byl původně svolán do Paříže, francouzské úřady však odmítly řadu jeho účastníků vpustit do země. Proto se nakonec konal zároveň na dvou místech – vedle francouzské metropole také v hlavním městě tehdejšího Československa Praze.
Zasedání předsedal slavný francouzský fyzik, nositel Nobelovy ceny za chemii, Frédéric Joliot-Curie, který zde mimo jiné prohlásil: „Mír je od nynějška zájmem všech národů. Pouze všichni společně můžeme ubránit mír a zabránit tak válce.“ Světoznámý španělský malíř Pablo Picasso namaloval pro kongres obraz holubice, která se následně stala symbolem mezinárodního mírového hnutí. Kongresu se dále zúčastnily takové osobnosti jako americký zpěvák Paul Roberson, sovětští spisovatelé Ilja Erenburg a Alexandr Fadějev, francouzský katolický intelektuál Jean Boulier, chilský básník Pablo Neruda a mnoho dalších.
Závěry kongresu byly shrnuty v provolání, přečteném na závěr jednání francouzským básníkem a spisovatelem Louisem Aragonem, v němž se kromě jiného konstatatovalo: „Jsme pro chartu Spojených národů a proti všem vojenským spolkům, které tuto chartu porušují a vedou k válce. Jsme proti drtivému břemenu vojenských nákladů, které způsobují bídu národů. Jsme pro zákaz atomových zbraní a žádáme mezinárodní kontrolu nad používáním atomové energie výhradně k mírovým účelům. Bojujeme za národní nezávislost a mírovou spolupráci všech národů. Vytváříme celosvětovou frontu na obranu pravdy a rozumu, abychom zneškodnili propagandu, která vyvolává válečnou psychosu.“
Důležitým faktem se stalo ustavení Stálého výboru Světového kongresu obránců míru složeného z představitelů mírového hnutí z 50 zemí světa. Právě z tohoto výboru se následně vytvořila Světová rada míru. Ta si tak v současnosti připomíná již sedm desetiletí svého zápasu za mír, proti imperialismu a válce. Mezi její první aktivity patřila Stockholmská výzva za jaderné odzbrojení, kterou podepsaly stovky milionů lidí po celém světě. Během následujících let zásadně podporovala národně osvobozenecké protikoloniální zápasy a rozhodně vystupovala proti imperialistickým agresím v Asii, Africe, Latinské Americe i na Středním východě.
Dnes je Světová rada míru největší a především nejaktivnější mezinárodní mírovou strukturou. Vyvíjí činnost ve více než 100 zemích světa, soustavně využívá svůj poradní statut v Organizaci spojených národů a působí i při řadě dalších mezinárodních organizací jako například Hnutí nezúčastněných zemí, Africká unie či Liga arabských států. Intenzivně spolupracuje se svými partnerskými organizacemi, jako jsou Světová federace demokratické mládeže, Světová odborová federace nebo Mezinárodní demokratická federace žen. Organizuje mezinárodní kampaň „Ano míru! Ne NATO!“ proti Severoatlantickému paktu NATO a je součástí celosvětové iniciativy za odstranění cizích vojenských základen. Vystupuje proti imperialistickým agresím a je solidární s lidem zemí, které jim v současnosti čelí.
Cíle vzpomínaného 1. světového kongresu obránců míru jsou dnes stále aktuální. Světová rada míru proto i v souvislosti s jeho výročím vyzývá všechny mírumilovné k zintenzivnění zápasu za mír, proti imperialismu, válce a agresím. Ten je dnes totiž stejně aktuální jako před sedmi desítkami let.
Milan KRAJČA, člen Výkonného výboru Světové rady míru
