Světová rada míru pořádala několik dnů před bruselským summitem NATO, dá se říci v předvečer, protesty v řadě měst Evropy pod hlesem »Ano míru! Ne NATO!«. Kde všude, včetně Prahy, se nakonec protesty konaly? Vy jste byl organizátorem pražské demonstrace.
Světová rada míru dlouhodobě a principiálně vystupuje proti Severoatlantickému paktu NATO. Považuje NATO nejen za vojenský nástroj imperialismu, sloužící agresivním vojenským zájmům Spojených států amerických a Evropské unie, ale i za největší a nejnebezpečnější vojenskou organizaci na světě, zodpovědnou za agrese, intervence a zastrašování proti celé řadě zemí. Z tohoto důvodu žádá Světová rada míru jeho rozpuštění.
Bylo tomu tak v minulém roce, kdy organizovala mezinárodní kampaň proti summitu NATO v polské Varšavě, stejně tak i letos, kdy protestovala proti summitu NATO tentokrát v belgickém Bruselu. V mnoha členských zemích NATO se tak v uplynulých týdnech z popudu Světové rady míru uskutečnily demonstrace, blokády a další protesty proti NATO, namátkou například v Itálii, Kanadě, Kypru, Norsku, Portugalsku, Řecku, Spojených státech amerických.
Protest proti bruselskému summitu jsme jako České mírové hnutí ve spolupráci s občanskou iniciativou Ne základnám a dalšími mírovými organizacemi uspořádali i u nás, na Václavském náměstí v Praze.
Účastnil jste se aktivně bruselské konference o míru a proti NATO, která se konala souběžně se summitem NATO. Jaké jsou závěry této konference, jaká byla nálada na akci? Kolik se účastnilo delegátů a hostů?
Mezinárodní konference proti NATO, kterou v Bruselu zorganizovala Světová rada míru, proběhla úspěšně. Zúčastnilo se jí na osm desítek delegátů reprezentujících 21 mírových a antiimperialistických organizací z patnácti zemí Evropy, Severní a Jižní Ameriky a Asie. Bylo více než důležité, že se konference nezúčastnili pouze zástupci mírových organizací z členských zemí NATO, ale i ze států, které se staly oběťmi agresivní politiky NATO, jako je například Srbsko, Ukrajina nebo Írán. Vedle zástupců členských organizací Světové rady míru se konference účastnili i hosté, například z partnerských mezinárodních organizací, jako je Světová federace demokratické mládeže nebo Mezinárodní asociace demokratických právníků.
Účastníci konference (kterou Světová rada míru financovala pouze z vlastních zdrojů, bez podpory jakékoliv vlády, instituce nebo nadace) se, vedle zmíněného strategického cíle, kterým je rozpuštění NATO, shodli na následujících požadavcích: Žádné navyšování vojenských rozpočtů na válku, finance určit na společenský pokrok a mír; stažení všech sil NATO zapojených do vojenských agresí a okupací; ukončení politiky nátlaku, destabilizací, válek a agresí proti suverénním státům a národům, podpora uprchlíkům a dalším obětem válek iniciovaných a podporovaných NATO; uzavření vojenských základen na cizích územích; zákaz atomových zbraní a dalších zbraní hromadného ničení a všeobecné odzbrojení; odmítnutí dalšího rozšiřování vojenských sil NATO, jmenovitě do Skandinávie, na Balkánský poloostrov, do východní Evropy a na Kypr; respektování principů Charty Organizace spojených národů a suverenity a rovnoprávnosti národů a států.
S jakým poselstvím jste vystoupil vy? A byli ještě další čeští účastníci?
Pokud nepočítám svého šestiletého syna, který mě v Bruselu doprovázel, tak jsem byl z České republiky jediným účastníkem. Ve svém vystoupení na konferenci jsem se věnoval především aktuálnímu navyšování vojenské přítomnosti NATO ve střední a východní Evropě, spočívajícím v budování nových vojenských základen, organizování velkého počtu vojenských cvičení i permanentních vojenských přesunech. Příkladem je nedávný přesun tisíců vojáků 3. brigády 4. divize armády Spojených států z Fort Carson v americkém Coloradu do Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Maďarska, Rumunska a Bulharska či letošní mohutná vojenská cvičení jako Atlantic Resolve, Saber Strike, Rapid Trident, Sea Breeze, Sea Shield…
Zmínil jsem ale také současné snahy mírového hnutí u nás o vystoupení země z NATO a prosazení nezávislé a mírové zahraniční politiky i zápas proti prosazení návrhů ústavních změn v České republice, dovolujících obcházet český parlament při schvalování vysílání českých vojáků do zahraničí, či dokonce při umožňování přítomnosti cizích vojsk na území naší republiky. S velkým zájmem se pak setkaly informace o skandálním schválení podřízenosti části Armády České republiky německému Bundeswehru.
Jaké jsou zkušenosti ostatních účastníků mírové akce v Bruselu s protiválečným úsilím ve svých zemích?
Jednak bych rád uvedl, že o reprezentativnosti konference svědčilo vystoupení nejen členů nejužšího vedení Světové rady míru – prezidentky Socorro Gomesové, generálního tajemníka Thanasise Pafilise a výkonného tajemníka Iraklise Tsavdaridise, ale i desítek dalších řečníků. Všichni vystupující jednoznačně odsoudili zločinný a reakční charakter NATO jako vojenského nástroje imperialismu.
Za všechny řečníky mohu zmínit alespoň několik málo z nich.
Zajímavé bylo kupříkladu vystoupení koordinátora Jednotné národní protiválečné koalice ze Spojených států amerických, který mimo jiné konstatoval, že je to právě jeho země, která má dnes své vojenské síly v téměř 130 zemích světa, a dokonce dvacetkrát více vojenských základen v zahraničí než všechny ostatní země dohromady.
Předseda irského Spojenectví míru a neutrality Roger Cole informoval o rozsáhlé kampani proti využívání letiště Shannon pro válečné akce armády Spojených států amerických, která jej využila již pro transport více než 2,5 milionu svých vojáků. Stavros Tassos, prezident Řeckého výboru za mezinárodní détente (uvolnění mezinárodního napětí – pozn. aut.) a mír, hovořil o masových demonstracích proti současné řecké vládě vedené Alexisem Tsiprasem, která nabídla NATO vytvoření nové vojenské základny na Karopathosu v Egejském moři a souhlasila i s dalším rozšiřováním stávající základny v zátoce Suda na Krétě.
Zástupce tureckého mírového hnutí Ali Örnek se věnoval situaci ve své zemi, kde je v rámci mimořádného stavu mírové hnutí perzekvováno a turecká Mírová asociace byla dokonce Erdoganovým režimem protizákonně zakázána.
Součástí byly také demonstrace v bruselských ulicích. Popište vaše pocity a jak byly demonstrace početné, kdo se jich účastnil? Protestních akcí se v Bruselu konala celá řada. Největší demonstrace se zúčastnilo na 12 tisíc protestujících. Zdaleka se jich neúčastnily pouze mírové organizace. Protesty podpořily různé politické strany, odbory, ekologické iniciativy, ženská hnutí, organizace uprchlíků, migrantů a zahraničních dělníků, hnutí solidarity se socialistickou Kubou či okupovanou Palestinou, studentské a mládežnické skupiny…
Tyto demonstrace se prezentovaly v našich televizích jako jen protitrumpovské. Není to záměrně zúžený pohled?
Je třeba dodat, že mnoho z demonstrujících mířilo svůj protest spíše proti návštěvě prezidenta Spojených států amerických Donalda Trumpa v Belgii, která byla se summitem NATO spojena. Tomu odpovídalo i hlavní heslo demonstrací »Trump není vítán!«.
K tomuto politicky poměrně nejasnému a neurčitému a možné iluze vzbuzujícímu heslu jsme jako Světová rada míru měli značné výhrady. Světová rada míru se protestů proto zúčastnila pod heslem své mezinárodní kampaně, tedy »Ano míru! Ne NATO!«. Právě pod tímto sloganem pochodovalo v bruselských ulicích několik set jejích členů, přátel a aktivistů jejích členských organizací z desítek různých zemí. V belgické metropoli tak jasně a nahlas zaznělo, že NATO je nepřítelem míru, proto musí být tento válečný pakt zrušen.
Jak rozumíte výsledkům bruselského summitu NATO?
Bruselský summit NATO potvrdil všechna rozhodnutí učiněná minulý rok ve Varšavě. Zvláštní pozornost věnoval formálnímu zapojení NATO do »protiteroristické koalice« vedené Spojenými státy americkými a působící na území Sýrie a Iráku, která deklaruje za svůj cíl boj proti tzv. Islámskému státu. Ten byl přitom vytvořen, podporován a soustavně využíván právě Spojenými státy americkými a jejich spojenci. Konkrétně byly na summitu NATO s tímto zdůvodněním schváleny vojenské operace v Sýrii a Iráku s letouny kategorie Awacs, využívající leteckou základnu v tureckém Incirliku.
Vedle »boje proti terorismu« byla ale zopakována i další záminka používaná NATO pro realizaci svých plánů, tedy »hrozba ze strany Ruska«. NATO potvrdilo další rozmisťování svých vojenských sil v pásu od pobaltských států po Bulharsko stejně jako budování »raketového obranného štítu« v Polsku a Rumunsku.
Důležitou agendou summitu NATO ale byla také otázka navyšování vojenských rozpočtů. Prezident Spojených států amerických Donald Trump využil summitu k tomu, aby ještě více zintenzivnil nátlak na členské státy NATO k dalšímu zvýšení armádních výdajů. Spojené státy americké ultimativně požadují, aby každý z členských států NATO vydával na armádu finance minimálně ve výši dvou procent svého hrubého domácího produktu. Již dnes je přitom většina celosvětových vojenských výdajů vydávána právě členskými státy NATO. Pokud by se jednotlivé země tomuto nátlaku podvolily, již tak neuvěřitelné náklady na vojenské rozpočty členských států NATO by vzrostly o dalších 40 procent.
Toto je třeba jednoznačně odmítnout. Finance je třeba investovat do společenského pokroku a mírového vývoje, ne do dalšího zbrojení, zvyšování mezinárodního napětí a příprav a realizací dalších imperialistických válek, agresí a intervencí.
Americký prezident absolvoval před tím velkou cestu na Blízký východ a poté do Evropy. Jak to hodnotíte?
Účast Donalda Trumpa na summitu NATO byla součástí jeho první zahraniční cesty ve funkci prezidenta Spojených států amerických. Nejprve zamířil na Blízký východ, kde se v Rijádu setkal se saúdským králem Salmánem bin Abd al-Azízem, v Jeruzalémě s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a v Betlémě s palestinským prezidentem Mahmúdem Abbásem. Těchto jednání využil nejen k jednání o uzavření stamiliardových obchodů se zbraněmi (jedná se o dodávku vojenské techniky a služeb za neuvěřitelných 110 miliard dolarů, v příštích deseti letech pak za dalších 350 miliard dolarů) s reakčním, diktátorským, islamistickým a teroristy otevřeně podporujícím režimem Saúdské Arábie, ale i k opakované podpoře izraelské okupace Palestiny a především k stupňujícím se vyhrůžkám vůči Íránu. Následovalo krátké, podle všeho velmi chladné přijetí u hlavy katolické církve papeže Františka ve Vatikánu. Po bruselském summitu zamířil ještě na summit G7 v italské Taormině, kde předznamenal následné oznámení o odstoupení Spojených států amerických od Pařížské dohody z roku 2015 o omezení klimatických změn a globálního oteplování, schválené kromě tří výjimek všemi státy světa.
První zahraniční prezidentská cesta Donalda Trumpa tak ještě více odhalila jeho roli na mezinárodně politické scéně.
Monika Hoření
(Rozhovor Haló novin s představitelem Českého mírového hnutí a členem vedení Světové rady míru Milanem Krajčou)
