.jpg)
České mírové hnutí uspořádalo ve spolupráci se Společností česko-kubánského přátelství velmi zajímavou besedu s brazilským novinářem, aktivistou a fotografem Michaelem Susinem. Součástí besedy byla i jeho vernisáž fotografií „Pohledy na Kubu“ zachycují každodenní realitu Kuby tak, jak jí měl možnost autor vnímat při svém pobytu na Kubě v roce 2010.
Ve svém úvodním slovu tento 23letý novinář, člen Komunistické strany Brazílie, věnující se práci s dětmi z chudinských čtvrtí – slumů – a zároveň zapojený do hnutí solidarity s Kubou a palestinským lidem, provedl více než pět desítek účastníků setkání vystavovanými fotografiemi a výstižně se snažil jednotlivé okamžiky na nich zobrazené převést do brazilské reality. Přítomní se tak mohli dozvědět například o rozdílech v přístupu dětí ke sportu, zdravotní péči či vzdělání. V Brazílii na rozdíl od Kuby tyto pro nás samozřejmé vymoženosti nejsou přístupné všem a mnoho dětí tak vyrůstá bezprizorně na ulicích a stává se snadno cílem různých kriminálních skupin.
Stejně tak dětská úmrtnost je v Brazílii, na rozdíl od Kuby, kde je nejnižší na celém americkém kontinentu, poměrně vysoká. Obtížnější pro brazilské děti a mládež je také přístup ke vzdělání, který je silně omezen jejich finančními možnostmi. Opět oproti Kubě, kde je stejně jako u zdravotnictví bezplatný přístup ke vzdělání, neexistuje zde proto negramotnost tak, jak je obvyklé v jiných zemích Latinské Ameriky. Všichni kubánští občané mají také zaručené právo přístupu k potravinám, bytovému fondu, práci, sportu a kultuře.
V následné bohaté diskusi přesto Michael Susin ocenil pokroky brazilských levicových vlád, ať již pod vedením bývalého prezidenta Luly či dnešní prezidentky Dilmy Rouseffové, které investují nemalé prostředky do zvýšení ekonomické a sociální úrovně především nízko a středně příjmových vrstev brazilské společnosti. Jak zmínil, brazilská ekonomika dosahuje poměrně vysokého ekonomického růstu, a to i navzdory světové hospodářské krizi.
Podle jeho názoru se tak Brazílie stává vedle Venezuely a Kuby jedním z hlavních motorů změn na latinskoamerickém kontinentu, kde ve stále větším počtu zemí jsou u moci pokrokové levicové vlády, které se snaží o prolidovou politiku a oproštění od závislosti na hegemonii Spojených států, které stále Latinskou Ameriku považují za sféru svého vlivu. Ten však velice rychle slábne, a to i přes úpornou snahu USA tomu zabránit. Posledním významným počinem zemí Latinské Ameriky a Karibiku je založení sdružení CELAC, které se má stát jakousi protiváhou Organizace amerických států ovládaných USA, a jehož členy je zhruba třicet zemí této oblasti.
Řeč se rovněž stočila i na pořádání mistrovství světa ve fotbale, které se uskuteční v Brazílii v roce 2014 či pořádání Letních olympijských her, které se uskuteční v roce 2016 v brazilském Rio de Janeiru a ekonomickou schopnost Brazílie tyto akce zodpovědně zajistit tak, aby to nebylo na úkor občanů.
Zajímavá byla rovněž odpověď na dotaz, který se týkal postavení církve v Brazílii: Moc katolické církve je v Brazílii značná, má významné zastoupení nejen v politickém životě, ale také ovládá některá média. I přes to prý je patrný odklon především chudší části obyvatelstva od ní z důvodu odcizení církve od prostých občanů – církev myslí především sama na sebe. Jde také o to, že většina církevních hodnostářů stojí spíše na straně pravice proti současné vládě prezidentky Dilmy Rousseffové.
Ludvík Šulda
