Prohlášení Evropské regionální schůze Světové rady míru k udělení Nobelovy ceny míru Evropské unii

V reakci na udělení Nobelovy ceny Evropské unii členské nemůže Světová rada míru nepřipomenout:

- že v posledních desetiletích EU sledovala proces militarizace, urychlený po r. 1999 poté, kdy hrála důležitou roli při násilném rozbití Jugoslávie a později při brutální vojenské agresi proti této zemi, jež vyvrcholila odtržením srbské provincie Kosovo v rozporu s mezinárodním právem; 

- že od summitu NATO v roce 1999 ve Washingtonu, byla EU svěřena role evropského pilíře tohoto politicko-vojenského bloku, vedeného USA. Role, jež byla následně potvrzena a posílena, zejména po roce 2002 a s přijetím Lisabonské smlouvy. Je nutno mít na paměti že 21 členských zemí EU je členy NATO;

- že v uplynulých desetiletích EU vedla a podporovala všechny vojenské agrese NATO a/nebo jejích členů proti suverenitě a národní nezávislosti různých států, Jako Jugoslávie, Irák, Afghánistán, Libye nyní Sýrie, jakož i násilné režimy sankcí, které tvrdě postihly národy několika zemí;

- že EU zaujímala postoje a prováděla akce, jež porušují zásady zakotvené v Chartě OSN - respektování suverenity států a nevměšování do jejich vnitřních záležitostí a naopak uskutečňovala zvyšující se, neúnavnou militarizaci mezinárodních vztahů a ochotně napomáhala porušování lidských práv, jak tomu bylo např. při tzv. "letech CIA" - zločinných únosech lidí a jejich mučení

V tomto kontextu naše organizace považují přinejmenším za pochybné udělení Nobelovy ceny míru EU, jako uznání jejího příspěvku k posílení míru a usmíření, demokracie a lidských práv v Evropě, jak to uvedl norský Výbor pro Nobelovy ceny při zveřejnění tohoto ocenění.

Tím spíše v době, kdy v EU se zvyšuje počet situací, jež mají za následek narůstání nerovnosti a sociální nespravedlnosti, jakož i vztahů mezi státy, jež jsou založeny na ekonomickém, ale i politické nadvládě některých států nad jinými - reality, jež je daleko od deklarovaného "bratrství mezi národy" nebo od "kongresu míru", o nichž hovořil Alfred Nobel jako o kritériu pro udělení Nobelovy ceny míru ve své závěti v roce 1895. EU je velmi daleko od naplňování tzv. "mise šíření míru, demokracie, lidských práv ve zbytku světa", kterou se jí někteří pokoušejí přisuzovat. Je tomu právě naopak.

Mír v Evropě byl vítězstvím národů po 2. světové válce, v níž převážila touha milionů občanů po míru, z nichž mnozí se stali aktivisty silného, širokého hnutí za mír, jež se zrodilo a rozvíjelo po roce 1945.

Realita a cíle vyhlašované EU jsou vzdálené od hodnot a zásad vyhlášených na historické Helsinské konferenci v roce 1975: respektování suverenity, zřeknutí se hrozby silou nebo použití síly, respektování územní integrity států, mírové řešení konfliktů, nevměšování do vnitřních věcí států, respekt k lidským právům a základním svobodám, právo sebeurčení národů a spolupráce mezi státy - hodnoty a zásady zakotvené v Chartě OSN. Stejně jako v roce 2009 udělení Nobelovy ceny míru nově zvolenému prezidentovi USA Baracku Obamovi, nynější udělení Nobelovy ceny míru EU nepřispívá k posílení kredibility a prestiže tohoto ocenění.

Evropská regionální schůze Světové rady míru

Brusel, 29-30. října 2012

(Překlad: Vojáci proti válce)