Kubánská pětice, známá také jako Miamská pětice (Gerardo Hernández, Antonio Guerrero, Ramón Labañino, Fernando González a René González) je pětice Kubánců nespravedlivě odsouzených v Miami na Floridě za údajnou špionáž, spiknutí ke spáchání vraždy a jinou nezákonnou činností na území Spojených států. Tato Pětice ve Spojených státech sledovala a infiltrovala kubánské exilové teroristické skupiny jako jsou Alpha 66, Kubánsko-americká národní nadace a Bratři k záchraně.
V 60. a 70. letech 20. století se uskutečnilo z území Spojených států velké množství teroristických činů, které organizovaly kontrarevoluční exilové skupiny jako např. Koordinace spojených revolučních organizací (CORU), Alpha 66 a Omega 7. V roce 2001 předložila stálá mise Kuby u Organizace spojených národů zprávu kubánské vlády, která uvádí 3 478 obětí v důsledku terorismus, agrese, pirátství a dalších akcí proti Kubě. Události uvedené ve zprávě zachycují období 40 let a týkají se akcí, kterými byly atentát na letadlo společnosti Cubana de Aviación letu 455 v roce 1976, při kterém zahynulo 73 osob, výcvik odpůrců režimu Fidela Castra CIA, financování a podporu ze strany CIA invazi na Playa Girón či válka proti contras v pohoří Escambray. Výsledkem těchto nepřátelských akcí proti Kubě je snaha kubánské vlády dlouhodobě bojovat proti skupinám, které za těmito akcemi stojí.
Kubánská pětice je pětice Kubánců, která na území Spojených států shromažďovala důkazy o činnosti kubánských exilových skupin v Miami a nezaměřovala svou činnost proti vládě USA. Veškeré důkazy o činnosti protikubánských exilových skupin, které Pětice za dobu své činnosti na území USA shromáždila, a z nichž vyplývá, že tyto skupiny v mnoha případech porušovaly americké i kubánské zákony pak předala kubánská vláda americké FBI. Ta takto získané důkazy nepoužila vůči kubánským exilovým skupinám v Miami, jak by se dalo logicky očekávat, ale naopak na jejich základě vypátrala, odhalila a pozatýkala v roce 1998 členy Kubánské pětice. Podle tehdejšího ministra spravedlnosti USA José Pertierra využila FBI k tomuto zásahu a vypátrání pětice Kubánců údajů, které získala od kubánských úřadů v roce 1997. Kubánci předali FBI 175 stran dokumentů, které se týkaly podílu Posady Carrilese na bombových útocích v Havaně v roce 1997. FBI však tyto důkazy na Posadu Carillese nedokázala či nechtěla využít. Důkazy na místo toho použila k tomu, aby jak již bylo řečeno odhalila zmiňovanou pětici Kubánců.
Všech pět Kubánců bylo zatčeno v Miami na Floridě 12. září 1998 a bylo obviněno administrativou USA z 25 zločinů, včetně obvinění z falešné identifikace a spiknutí za účelem spáchání špionáže. Nechali je ve speciálním ubytovacím bloku v zajišťovací vazbě a izolovali je od všech ostatních vězňů po celých 17 měsíců, až do procesu. Sedm měsíců po svém uvěznění byl navíc Gerardo Hernández obviněn ze spiknutí za účelem spáchání vraždy v souvislosti se sestřelením letadel Bratří k záchraně. Šlo o úlitbu po měsících veřejných a mediálních debat v Miami, které rozpoutaly a financovaly exilové skupiny.
Podle Gerarda Hernándeze a reportáže Saula Landaua v politickém časopise CounterPunch, Kubánská pětice sledovala a infiltrovala řady kubánsko-amerických teroristických skupin: Alpha 66, Komando F4, Kubánsko-americká národní nadace a Bratři k záchraně.
Soud v Miami prokázal, že Pětice emigrovala do USA za pomoci kubánské exilové skupiny Bratři k záchraně a získala zaměstnání v dělnických profesích u Key West Naval Air Station. Kubánské vládě pak posílala zprávy o nepřátelské činnosti exilových skupin proti Kubě.
Dne 24. února 1996 sestřelily kubánské vojenské letouny dvě letadla patřící exilové skupině Bratři k záchranně, jenž pravidelně narušovala kubánský vzdušný prostor a šířila zde protistátní letáky. Na palubě sestřelených letadel zahynuli čtyři američtí občané. Mezi USA a Kubou dodnes panují rozpory zda bylo letadlo sestřeleno ještě v kubánském vzdušném prostoru (podle kubánských zdrojů) nebo již v mezinárodních vodách (jak tvrdí úřady USA). Přesto, že však i obhajoba Kubánské pětice, ale i kubánské úřady opakovaně žádaly americkou administrativu o poskytnutí příslušných družicových záběrů, které by prokázaly, kde se skutečně v době sestřelení letadlo nacházelo. Americké úřady do současné doby snímky neposkytly. Jeden z Pěti, Gerardo Hernández, byl totiž odsouzen za spiknutí za účelem spáchání vraždy za to, že poskytl kubánské vládě informace, které podle obžaloby vedly k sestřelení. Odvolací soud však tuto část obžaloby (o spiknutí za účelem spáchání vraždy) zrušil, protože dle jeho mínění neexistuje žádný důkaz o tom, že by Hernández věděl, že k sestřelení dojde v mezinárodních vodách.
Americká vláda také obvinila zbývající čtyři Kubánce se zatajování jejich identity a její neohlášení americkým úřadům, což by však vzhledem k propojení americké administrativy na kubánské exilové skupiny znamenalo jejich odhalení a ohrožení jejich životů.
Navzdory ostrým námitkám, vzneseným obhajobou Pětice, byl případ souzený v Miami na Floridě, v komunitě s dlouhou historií nepřátelství vůči kubánské vládě, což zabránilo spravedlivému vedení procesu. Soudní proces, který začal v listopadu 2000 a trval déle než šest měsíců, se stal nejdelším, jaký byl ve Spojených státech dosud znám. Bylo předloženo 119 svazků svědeckých výpovědí a 20 000 stránek dokumentů, včetně výpovědí tří amerických penzionovaných armádních generálů a jednoho penzionovaného admirála, kteří potvrdili, že důkazy o špionáži neexistují. Následné rozhodnutí poroty však trvalo pouze několik hodin. V červnu 2001 byla skupina shledána vinou ve všech 26 bodech obžaloby a odsouzena okresním soudem pro jižní obvod Floridy v Miami. Obžaloba byla plně akceptována a to včetně obvinění Gerarda Hernándeze z vraždy prvního stupně, které požadovala obhajoba stáhnout, neboť nebylo podle ní možné prokázat, že k úmrtí došlo v oblasti působnosti jurisdikce USA. Soud tak vyhověl požadavku obžaloby, která požádala soud o vydání příkazu nouze, který vyloučil odkaz na jurisdikci.
V prosinci 2001 byli členové skupiny odsouzeni k různým trestům: Gerardo Hernández byl odsouzen k dvojnásobnému doživotí plus 15 let, António Guerrero a Ramón Labañino k doživotním trestům plus 10 resp. 18 let, na 19 let byl odsouzen Fernando Gonzáles a na 15 let pak René Gonzáles. Kromě toho bylo rozhodnuto po odpykání trestů o deportaci tří členů skupiny majících kubánský původu. Dva členové skupiny narození ve Spojených státech nesmí vycestovat za svými rodinami na Kubu, musí po svém propuštění zůstat na území Spojených států pod dozorem FBI a podrobit se zvláštním omezením. Omezení jim zakazují „sdružovat se a/nebo navštěvovat konkrétní místa, kde se, jak známo, nacházejí, nebo je navštěvují jednotlivci nebo skupiny, jako jsou teroristé...“.
Pětice se proti svému odsouzení odvolala a neexistence spravedlnosti v jejich procesu získala významnou mezinárodní kritiku. Tříčlenný senát 11. obvodního odvolacího soudu v Atlantě zrušil v roce 2005 rozsudek miamského soudu vynesený nad Pěticí s odkazem na „předsudky“ anticastrovských Kubánců v Miami. Vláda však neočekávaně požádala dvanáct soudců Odvolacího soudu 11. obvodu, aby v takzvaném procesu en banc (v plné sestavě) přehodnotili rozhodnutí poroty. V srpnu 2006 Odvolací soud většinou hlasů rozhodnutí tří soudců zrušil, čímž zůstal v platnosti původní rozsudek.
27. května 2005 Pracovní skupina ke svévolným zadržením OSN poté, co zhodnotila argumenty předložené rodinami Pětice a vládou USA, došla k závěru, že jejich uvěznění bylo svévolné, a naléhala na vládu USA, aby přijala opatření k nápravě situace. Pracovní skupina OSN konstatovala, že podle faktů a podmínek, v jakých probíhal proces, podstaty obvinění a tvrdosti rozsudků uvěznění Pětice porušuje Článek 14 Mezinárodní úmluvy o občanských a politických svobodách, jejímž signatářem Spojené státy jsou. Pracovní skupina ke svévolným zadržením OSN nikdy předtím nepranýřovala tak svévolné odnětí svobody v případě, souzeném ve Spojených státech, coby důsledek křivd páchaných během soudního řízení.
15. června 2009 Nejvyšší soud USA oznámil, bez dalšího vysvětlení, své rozhodnutí případu Pětice nepřezkoumat, navzdory solidním argumentům vzneseným obhájci k očividnému a několikanásobnému porušení zákona, k jakému docházelo během celého procesu.
Nejvyšší soud USA také ignoroval všeobecnou podporu petici o Pětici, vyjádřenou dvanácti nevyžádanými posouzeními případu od tzv. přátel soudu (institut anglosaského práva, kdy nezúčastněná osoba nabídne své přímé svědectví svůj náhled na případ; soudy nemají povinnost toto přijmout), což je nevídaný fakt, protože to je největší počet dopisů tohoto typu Nejvyššímu soudu při opětovném projednávání rozsudku za zločin za celou dobu jeho existence.
Deset laureátů Nobelovy ceny, mezi nimi president Východního Timoru Jose Ramos Horta, Adolfo Perez Esquivel, Rigoberta Menchu, Jose Saramago, Wole Soyinka, Zhores Alferov, Nadine Gordimer, Gunter Grass, Dario Fo a Mairead Maguire, a navíc, mezi jinými, se pod tyto dopisy podepsali mexický Senát, Národní shromáždění Panamy, Mary Robinsonová, bývalá prezidentka Irska (1992-97) a bývalá Vysoká komisařka OSN pro lidská práva, a Generální ředitel UNESCO Federico Mayor.
K tomu se připojili parlamentní poslanci z celého světa, mimo jiné 75 členů Evropského parlamentu (z toho dva bývalí předsedové a tři současní místopředsedové), a dále četná sdružení právníků a aktivistů za lidská práva z různých zemí Evropy, Asie a Latinské Ameriky, mezinárodně proslulé osobnosti a právnické a vědecké organizace ze Spojených států. Tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu právní zdroje k odvolání se proti výnosu atlantského soudu, jenž rozsudky potvrdil, byly prakticky vyčerpány.
13. října 2009 proběhlo u Okresního soudu USA pro Jižní okrsek Floridy rozsudcové slyšení Antonia Guerrera, v jehož průběhu tatáž soudkyně, která jej v prosinci 2001 odsoudila na dvojí doživotí plus 10 let revidovala své původní rozhodnutí a snížila trest na 21 roků a 10 měsíců vězení plus pět let nuceného dozoru po propuštění. Rozsudková slyšení pro Fernanda Gonzáleze a Ramóna Labañina se konala 8. prosince 2009. Původní rozsudek pro Fernanda Gonzáleze (19 let) byl změněn na 17 let a 9 měsíců; rozsudek Ramona Labañina (doživotí plus 18 let) byl snížen na 30 let vězení. Tresty pro Gerarda Hernándeze a Reného Gonzáleze zůstaly v původní výši.
Během těchto let nespravedlivého věznění průtahy v udělení víz příbuzným Pětice, vězněné ve Spojených státech od 12. září 1998, ve většině případů bránily těmto příbuzným navštívit Pětici častěji než jednou ročně, ačkoli směrnice různých věznic dovolují návštěvy každý měsíc.
Dvěma z nich, Gerardu Hernandezovi a René Gonzálezovi, bylo zabráněno, aby je navštívily jejich manželky Adriana Pérez a Olga Salanueva, kterým je neustále a systematicky odepíráno povolení ke vstupu na území USA k uskutečnění těchto návštěv.
René González byl propuštěn 7. října 2011, i přes tuto skutečnost však musí po dobu dalších tří let zůstat na území Spojených států bez možnosti odcestovat na Kubu a setkat se se svou manželkou, kterou neviděl již 11 let. V pondělí odpoledne 19. března 2012 bylo oznámeno, že byla schválena žádost předložená advokátem Reného Gonzáleze, aby mu bylo povoleno vycestovat na Kubu na dva týdny na návštěvu jeho vážně nemocného bratra, Roberta Gonzáleze. Po uplynutí této doby se vrátil René González zpět do Spojených států, kde je i nadále ohrožen jeho život ze strany anticastrovských exilových skupin, které před svým zadržením a odsouzením monitoroval.
Na Kubě byla Pětice prohlášena za národní hrdiny, kteří svou svobodu obětovali při obraně své vlasti. Stejný názor zastávají i miliony lidí po celém světě, kteří představují mohutné hnutí solidarity s nimi a požadují jejich okamžité propuštění z amerických žalářů.
Ludvík Šulda
